Přijetí, láska a ocenění

Mladá žena velmi toužila po harmonické rodině. Ve vztahu nesnášela konflikty, tak dělala vše pro to, aby byl v rodině klid. Jenže se ukázalo, že klid se vzdaloval. Potřeby a nároky manžela rostly. Rostla

i jeho nespokojenost. Mladá žena se čím dál více snažila. Dělala vše pro spokojenost manžela i svých dětí. To bylo dost pracovně i časově náročné. Na její potřeby a koníčky už nezbýval žádný čas. Začala být unavená, nevyspalá, ztrácela chuť do života, začala mít zdravotní potíže. Sebevědomí jen klesalo. Čím více se snažila, tím méně s ní byl manžel spokojen, tím více se děti hádaly a zlobily. Pak přišla do poradny. Její vzpomínky na dětství byly: Otec alkoholik s malým sebevědomí. Navíc

si přál mít syna, ale narodily se mu dvě dcery. On to nepřijal. Matka převzala vedení celé rodiny,

byla přísná a diktátorská. Tehdy se, dnes již mladá žena, mylně naučila. Pokud chce být milována a přijatá od ostatních, musí být poslušná, popírat své názory, svá přání, musí se podřizovat. Tím se pak řídila i v partnerství. Když rozluštila příčiny svého nespokojeného života, začala postupně na sobě pracovat. Odnaučovala se bát, začala více myslet na sebe. Plnila si i svá přání a potřeby. Časem se rozvedla, protože manžel změněnou, nepoddajnou manželku už nechtěl. Nechtěl změnit ani sebe ani přístup k rodině. A mladá žena zase nechtěla žít se sobeckým a egoistickým partnerem.