"Matky a dcery"

„ Matky a dcery“

Jak to máte mezi sebou? Pokud radostně, blahopřeji! Pokud ne, zkuste přijít na to proč? Zkuste změnit, co se dá.

Je mnoho dcer, které se ve vztahu ke svým matkám cítí nevítané, odmítané, nedoceněné, přehlížené, zapřené až nenáviděné. Některé dcery musely své matky podporovat, zachraňovat nebo jim posluhovat. Příčin, proč se matky vůči svým dcerám takto chovají, je mnoho. Jedno je ale jisté: Začaly mnohem dříve, než si dokážeme představit. Táhnou se jako černá nit už mnoha generacemi, dědí se z matky na dceru. V minulosti se události braly jako fakt a nevěnovalo se jim tolik pozornosti jako dnes. Máme štěstí, že v současnosti máme různé zdroje, můžeme se ve vztahových záležitostech vzdělávat, chápat je a měnit je… Možná jste to právě Vy, kdo má tyto černé nitě zpřetrhat a rody očistit. Pomoci tím k lepším mezilidským vztahům a k lepšímu žití tady na Zemi. Třeba jste na úrovni duše vzali na sebe tento těžký úkol. Jen už si na to nevzpomínáte. Vnímáte realitu lidskýma očima a hodně trpíte. Možná je Váš příběh jiný?

Spousta dcer postrádá lásku od svých matek. Uznání, porozumění, naslouchání. Jejich matky jsou (nebo byly) jen prakticky nebo materiálně založené. Protože, když byly malé, nastaly okolnosti, které je přinutily v sobě pocity a emoce potlačit. Na tyto projevy nebyl čas ani prostor. Nebo byly za ně trestané. Slzy byly projev slabosti. „Ufňukané dívky „ nikdo nebral. Otcové si třeba přáli chlapečka. Tak třeba narozená holčička, která chtěla být otcem přijatá, se začala alespoň jako chlapec chovat. Oblékat, mluvit, dělat mužské sporty a v dospělosti i jednat. Často přestala chtít pomoc od ostatních, byla hrdá, že vše zvládne sama.

U všech těchto žen ale byla skrytá touha po přijetí, ohodnocení, ocenění, po pohlazení a po lásce. Při opakovaném marném dosažení těchto projevů lásky docházelo k čím dál většímu sebezapření, k tvrdosti vůči sobě a ostatním. Někdy k podřizování se mužům nebo různým autoritám. Čím více ženy „tvrdly“, tím méně byly ochotné být vlídné a „měkké“ vůči ostatním. Někdy i žárlily na všechny, kteří to ve svém životě měli jinak. Kteří si do svého života lásku a přijetí pustili. Ty často nenáviděly. Nenávist se projevovala různě: překotnou soběstačností, odmítání pomoci od druhých, dominantním a panovačným chováním, ponižováním, pohrdáním, urážením. Extrémně i bitím, vyhnáním z domu, úplným odříznutím od svých dcer, synů, partnerů i kamarádů.

Mnoho nešťastných dcer mělo z těchto reakcí různé deprese, komplexy méněcennosti, chránily se nadváhou nebo stávkovaly anorexií, bulimií, propadly alkoholu nebo drogám, odešlo z domova. A také se zatvrdily…. Neměly naplněné vztahy jak kamarádské, tak partnerské. Nedokázaly být samy sebou, čekaly až jim partner jejich životy naplní láskou nebo je ochrání před vnějším světem. Pokud časem nezapracovaly na vlastní změně a lepším vztahu, nebo se z nich nestaly citové vyděračky a nezískaly partnera „zachránce,“ vybraly si partnery prakticky a materiálně založené, necitlivé a neempatické. Často despoty nebo manipulátory, kalkulátory. Tyto ženy se pak stále snažily. Být vzornými ženami, matkami jen aby už ten kousek lásky, přijetí a uznání od partnera získaly. Marně. Nebylo to možné. Nelze stát u vyschlého pramene a neustále se dožadovat vody. Prostě tam není a nebude…

Vztahy se většinou rozpadly nebo zůstaly nenaplněné. V horších případech ženy propadly depresím, nebo alkoholu.

Jak se příběhy těchto žen dál odehrávaly je různé…viz. například následující příběh.