"Jsi nám povinován/-na!" "Jsi nám dlužen/-na!

Slýchávali jste v dětství nebo při dospívání tyto věty tyto věty?

Pokud ne, byly jste těmi šťastnějšími dětmi...

Tyto věty vyslovují rodiče, kteří v dětství vyrůstali v prostředí 1/ nedostatku nebo ve strachu z chudoby 2/ hojnosti, ale někdo z jejich rodičů byl neskuteční sobec 3/ kde si jejich rodiče nedokázali plnit svá přání a žít život podle svých představ

Zvláště ženy, kterým bylo vštěpováno, že muž je hlava rodiny a musí se poslouchat, vše se mu podřídit. Tito rodiče pak v době, kdy se jim narodili děti, neunesli to, že část svých příjmů je potřeba investovat do nich. Vnímali to jako, že je děti o výdělek “připravují.” Že se oni obětují a šidí svůj život. Pak v momentě, kdy dítě mělo jen třeba na něco jiný názor, nebo chtělo určitou věc udělat podle sebe, nebo chtělo ukojit své potřeby, zašlo třeba na brigádu vydělat si peníze, pak se v těchto rodičích ozvaly mylné pocity křivdy. Pocity nevděku dětí nebo pocitu obětování se a vyřkli tyto věty: “Teď ty nám to zase vynahradíš, co jsme do tebe investovali, kolik jsi nás stál/-la!“ “Teď je řada na tobě." "Jsi nám povinován/ -na"! Teď ty budeš vydělávat na nás!”….atd. Někdy krutost, zoufalství, žárlivost rodičů, kteří si zničili svými volbami život, došla tak daleko, že byli skálopevně přesvědčeni, že jejich dítě teď všechny peníze, které si vydělá musí dát jim. Že mají na to nárok! Pokud se po čase dítě vzbouřilo, dokázali ho citově vydírat, vinit za to, že teď se jemu-rodiči povede ještě hůř, protože ho dítě odmítá zachránit. Záchrany pak nikdy nebraly konce…Někdy rodič za to dítě vyhodil i z domova. Co asi se pak odehrává v mysli a psychice takového dítěte? A jak se to podepíše na jeho zdraví? Jak to ovlivní jejich volbu budoucího partnera? Jak to ovlivní jeho postoj ke svým dětem? A kolik generací ještě toto trauma ovlivní? Stále se v poradně objevují jak muži, tak ženy, kteří takové situace zažili nebo podobné dodnes zažívají! Když ne od rodičů, tak od svých partnerů/-rek.

Jak je to možné? Protože, jak je známo, dědíme celé vzorce chování od lidí, kteří nás vychovávali. A byť se vám jejich chování nemuselo líbit, v budoucnu se podvědomě stejně podle něj chováte. Ale už nemusíte. Můžeme společně následky těchto vzorců a možných traumat odstranit.

Další téma je, když nová generace nechce svým dětem způsobit to, co oni v dětství zažívali. A jdou s výchovou do úplného protipólu až extrému. (“Opačné extrémy” to je téma na další kapitolu).

Vyrůstali jste v něčem podobném? Nebo jste vnímali následky takového chování u příbuzných? Nebo máte partnera /- ku, který se “tak nějak” podobně chová? K vašim dětem nebo dokonce k vám?

Napište mi o tom. A chcete-li témata řešit, tak nečekejte a přijďte. Ráda vám pomohu.